Rok, ke kterému se událost vztahuje:
Měsíc, ke kterému se událost vztahuje:
Hned 1.září 2010 jsme se my, 1.OA, vydali na adaptační seminář do
Pavlovic. Tehdy začaly naše první společné krůčky na zlaté
středoškolské cestě. Sešli jsme se v 7:10 na nádraží, a i přesto, že
se našli po skupinkách minimálně dva lidé ze stejného města, jsme na sebe
ještě rozespalí, koukali poměrně vyděšeně.Za celou cestu se stav
nezměnil, změnil se až tehdy, co jsme dorazili na místo a ubytovali se.
V ten moment se začaly naše první vztahy aspoň z části spojovat. Začali
jsme hrát seznamovací hry, jako např. zapamatovat si jména, představit
sebe, ostatní atp. Poté jsme se vrhli na akčnější hry, při kterých jsme
byli rozděleni do družstev. Bylo nutností spolupracovat a díky tomu, jsme se
posunuli na další úroveň v upevňování vztahů. I když nebylo
přívětivé počasí, pan učitel Dostál se nenechal přemluvit a i tak jsme
se pustili na raft. I když někteří z nás skončili s bolestí v krku,
rýmou a dalšími problémy, přesto jsme si to moc užili. Abych nezapomněla
podotknout, obědvali jsme v místní hospodě, která nám uvařila jakési
jídlo, na které jsme nekoukali jako na jídlo od maminky. Večer jsme měli
táborák a kolem 22:00 jsme šli pomalu na pokoje, ve kterých jsme ze
začátku sice nevydrželi, ale pak jsme rádi usnuli. Druhý den přijel pan
ředitel se svými zástupci a my jsme poslouchali informace o škole a
o studiu. Pak se zjistilo, že neumíme dávat první pomoc, ale hned jsme se
dozvěděli, „jak na to“. Pak nás čekal zase oběd, který některé
z nás mile překvapil. Kolem 15:30 jsme opouštěli Pavlovice, sice špinaví
a unavení, ale velice nadšení a obohacení. Myslím, že můžu mluvit za
celou třídu 1.OA, že adaptační seminář se velice povedl a dokázal to,
o co v něm šlo-upevnit první vztahy. Teď už je jen na nás, jestli
udržíme kolektiv v takové formě, v jaké byl na kurzu2010. Natálie
Klusáková, 1. OA