Díky předmětu Společenská kultura, vedeného PhDr.Vokatou, jsme měli možnost nahlédnout do témat, o nichž se příliš nemluví. Za pomoci prezentace jsme si měli připravit to, co nás zajímá, a podělit se o své poznatky se spolužáky. Já jsem si vybrala Osvětim.

Váhala jsem zda-li zvolit či nezvolit toto ponuré téma, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že bych s tím třídu seznámit měla. Zaměřila jsem se spíše na vlastní pocity a zážitky z této říjnové exkurze.

Snažila jsem se přiblížit spolužákům hrůzu, kterou jsem na vlastní oči viděla a zvěčnila prostřednictvím fotografií.

Uvědomuji si, že Osvětim je smutné až depresivní téma, ale podle mě by měl každý alespoň jednou za život vidět, přestože vím, že dosti lidem není návštěva koncentračního tábora příjemná. Ovšem pravdou zůstává jeden fakt: Všechny ty strašné věci, o nichž se v dnešní společnosti příliš nemluví, se opravdu staly.

Masové vyvražďování, trýznění, týrání, urážení a vykořisťování lidí.

To všechno se bohužel dělo, není to nic smyšleného, žádná fikce. O důvod navíc, proč se tomuto tématu nevyhýbat, naopak, dělejme co nejvíc proto, aby tato krutost a hrůza znovu nevypukla.

Veronika Marková,3.EL