Praha, Mariánské Lázně, 6. 12. 2010 (Kz)

Paní Maxilonová: „Sraz na nádraží je před šestou ráno.“

Pan Kříž: „Sraz na nádraží je po šesté hodině ráno.“

Žáci sborem: „A kdy teda máme přijít?!“

Honza Polinský s kamennou tváří: „A můžu přijít až v 6.25?“

Je 24. 11. 2010, 6.15 ráno – paní Maxilonová a pan Kříž přicházejí na mariánskolázeňské nádraží. Malá skupinka žáků je nadšeně vítá; většina účastníků exkurze však lest učitelů prohlédla a dorazila až po nich. Honza Polinský přišel v 6.25.

Několikrát se spočítáme, abychom skutečně koupili správný počet jízdenek. Žáci Dějepisného a Filozofického semináře ze tříd 4. C, 4. EL a 8. A plní nadšení a optimistického očekávání vyhlížejí vlak do Prahy, který je odveze za poznáním židovské kultury – cílem naší cesty je Židovské město na Praze Josefově. Všichni napjatě čekají, někteří drží palce a jiní již uzavírají sázky na poslední nezbytný článek naší výpravy – Veroniku Cardovou, která dík sněhové nadílce a zpožděnému autobusu dobíhá na nástupiště těsně před příjezdem vlaku. Hurá, jsme všichni, vlak odjíždí a my s ním.

V Praze jsme nejprve absolvovali v centru židovského vzdělávání přednášku na téma: židovské svátky, tradice a zvyky. Paní průvodkyně nás zahrnula vyčerpávajícím výkladem, nezaskočil ji žádný náš dotaz a ohromila nás také znalostí dějin židovstva v našem mariánskolázeňském regionu; takže už dnes všichni víme, co je chanuka, šábes, mikve, bar micva, proč nosí Židé pejzy nebo proč nesmějí v sobotu pracovat.

Po přednášce jsme se vypravili do ulic Židovského města, kde jsme navštívili několik synagog – např. Pinkasovu, Staronovou, Klausovou či Španělskou; a také proslulý židovský hřbitov. Vše bylo opět doprovázeno velmi zasvěceným výkladem paní průvodkyně – viděli jsme např. obrázky, které namalovaly židovské děti v době svého věznění v Terezíně; soupravu nástrojů pro obřízku nebo hrob rabiho Löwa, jenž byl zaplněn podivnými poskládanými papírky…

Pokud se námi necháte inspirovat a navštívíte někdy památky Židovského města, pamatujte, že muž musí mít v synagoze pokrývku hlavy, jež symbolizuje pokoru před Hospodinem; a pokud máte nějaké vysněné nesplněné přání – napište jej na kousek papírku a ten pak zasuňte do některé ze skulinek na hrobu rabiho Löwa, snad se Vám přání vyplní.

Domů jsme se vrátili unavení, vyčerpaní, ale šťastní a obohacení. Organizátoři akce děkují všem zúčastněným za příjemně strávený a přínosný den.